Pathfinder Praha Kythorn 1387 II.

Zápisky z pamětí Ctihodného Otce Hirama Šedorukého, opata Vznešené duše Údolního letopočtu 1496, přepsáno mnichem-novicem Bilanem Kythorn 1387
Pokračování

A oslavné písně rozhodně nikdo nezpíval. Ti tři mi vyprávěli o jejich pověření zbavit svět hnusné orčí zrůdy (fakt, že odměna přes 2000 zlaťáčků v tom byla též zahrnuta, nějak bylo opomenuto v jejich vyprávění).

Po několika rvačkách a obzvláště jednom odporném klerikovi s oblibou ve vyvolávání nemrtvých, byla cesta z jeskyně volná. Jen kdyby je nezajímala ta zpropadená díra v jižní škalní místnosti.
Merelorn to zřejmě neunesl, protože po bitvě s orky jsem ho nikde nemohli najít. A protože Hanuh a Elen neprojevili nadšení a touho ho jít hledat, šlo se dál.

Zavedla nás však tam, kde moje oko mohlo s ulahozením spočinout na dobře odvedené kamenické práci. Co jsem již chápal méně bylo až neuvěřitelné množství slepých chodeb a vinutých průchodů.

Dole jsme narazili na několik desítek oživlých mrtvol a společnost nám dělala i nejedny zbytky koster pobídnuty k životu temnou magií. Celý systém chodeb evidentně někdo užíval, našly jsem strážné (tedy alespoň zbytky z nich, v některých případech nepřátelsky naladěné zbytky).
Vypadalo to jako by si můj přítel Sewiq stihnul zařídit malé království - ani on však svému osudu neušel. Našel jsem ho v místnosti, kde padnul společně s ostními, tvář rozsápanou drápy.
Zvláštní, že ve smrti najednou má trpaslík pocit, že až tak špatné jsme zase nevycházeli....

Co mě však z míry vyvedlo, bylo setkání s jedním z vyšších nemrtvých - mocným kouzelníkem, který byl přivolán zpět do materiální sféry - Hanuha toto setkání stálo málem život, naštěstí jsme náhodou zjistili, že je vázán pouze na určité místo, tudíž rychlé nohy nás vždy zachránili.

Prozkoumali jsme i zbytek katakomb, ale kromě několika zajímavých pastí jsme nic výjimečného nenašli. Sewiqa i jeho bandu patrně zabili orkové a goblini, jenže mě stále vrtá hlavou, jak se jsem dostali ti nemtrví. Sewiq byl schopný čaroděj, ale vím, že nekromancií opovrhoval... i když chutě se můžou časem měnit, že ano.

Konečně se schylovalo k návratu a já se radoval, že spatřím dobrý džbán piva.
Moje radost však neměla dlouhé trvání. Baron Xsenya trval na tom, abychom zničili prokletého v útrobách Šedokámenu a byl neoblomný. Ve vesnici jsme nrazili i na Merelorna, jenž nám byl již ztracen. Ten červy žeroucí paznecht celou noc lebedil v hostinci....Ale proti nemrtvému se budou jeho kouzla hodit, to jistě ano.

Zítra vyrážíme, nějak nemůžu spát. Mám z toho špatný pocit. A co ten zrcadlový portál, co jsem objevily v jedné slepé chodbě? Kam to vede? Rozhodně to tam vypadá vlídněji než zde.Ach jo, proč jsem se nemohl vyučit na stříbrotepce, jak to chtěl můj strýc?